Kendó
Co je Kendó a jeho historie
Kendó je japonské bojové umění boje s mečem. Kendó doslova znamená “cesta meče“. Jeho počátky sahají do 12. století, kdy v Japonsku vznikla kasta bojovníků – samurajů. Umění boje s mečem pro samuraje bylo privilegiem, ctností i podmínkou k přežití. Boj s mečem se nazýval Kendžucu (doslova umění meče). Škol Kendžucu - rjů - bylo několik set, mnohé se zachovaly do dnešní doby. Hlavní metodou výuky těchto škol byly kata, tedy simulované souboje, kde každý pohyb je předem daný. V kata byly tak "uloženy" veškeré techniky a specifické prvky té které rjů.
Samurajové cvičili umění meče od raného dětství po celý svůj život, u tehdejších mistrů se snažili dosáhnout dokonalosti své techniky. Samurajové cvičili pomocí dřevěných nebo skutečných mečů, ale takový trénink byl nebezpečný a neumožňoval vedení seku, nebo bodu na plný kontakt. Od zhruba 18. století, kdy po skončení období válek, panovalo období relativního míru a ubylo soubojů na meče, zavedli někteří mistři, kteří se domnívali, že samotné cvičení kata již nestačí, nový prvek do výcviku - ochrannou výstroj bógu a bambusový meč šinaj. Takto bylo možné provádět výcvik a simulovat souboj se skutečnými zbraněmi bez rizika zranění a na plný kontakt.
Moderní Kendó vznikalo koncem 19. a začátkem 20. století syntézou a standardizací z několika starých škol. Dnešní Kendó používá obou výcvikových metod - jak cvičení kata, za použití dřevěných mečů bokkenů nebo pravých mečů, tak i cvičení s bambusovým šinajem a ochrannou výstrojí.
Kendó není sport jako je třeba moderní evropský šerm, Kendó je tradiční bojové umění. Přestože se v moderním Kendó soutěží, turnaje slouží spíše jako prostředek dalšího zlepšování prostřednictvím konfrontace a ne jako honba za slávou, tedy jako jeden z nástrojů, nikoliv cíl.
Cílem moderního Kendó je především výchova člověka. Trénink Kendó trvá celý život. Kendó harmonicky rozvíjí člověka jak po fyzické tak především po mentální stránce v duchu filosofie Budó. Staré japonské přísloví praví “Chceš-li býti dobrým šermířem, musíš být dobrým člověkem.“ V tomto moudru je obsažen samotný důvod, proč v dnešní době, kdy k používání mečů není žádný praktický důvod, cvičíme Kendó.
Je to velmi dynamická a náročná tělesná i duševní aktivita. V zápase Kendó kromě fyzické kondice hraje hlavní roli především psychika – schopnost koncentrace mysli a umění se pod tlakem rychle a efektivně rozhodnout, bojový duch, odvaha a strategie. Zápas Kendó je definitivně rozhodnut poměrem psychických sil obou soupeřů. Rozvoj duševních kvalit a silného a odvážného ducha, trpělivosti, čestného a slušného chování jsou ty hlavní věci, které si z dódžó odnášíme do každodenního života.
Cílem Kendó je:
- Formovat mysl a tělo
- Zušlechťovat silného ducha
- Správným a přesným cvičením usilovat o zdokonalení se v umění kendó
- Cítit lidskou laskavost a čest,
- Stýkat se s ostatními s upřímností
- Vždy usilovat o zušlechtění sebe sama
Kendó je japonské bojové umění boje s mečem. Kendó doslova znamená “cesta meče“. Jeho počátky sahají do 12. století, kdy v Japonsku vznikla kasta bojovníků – samurajů. Umění boje s mečem pro samuraje bylo privilegiem, ctností i podmínkou k přežití. Boj s mečem se nazýval Kendžucu (doslova umění meče). Škol Kendžucu - rjů - bylo několik set, mnohé se zachovaly do dnešní doby. Hlavní metodou výuky těchto škol byly kata, tedy simulované souboje, kde každý pohyb je předem daný. V kata byly tak "uloženy" veškeré techniky a specifické prvky té které rjů.
Samurajové cvičili umění meče od raného dětství po celý svůj život, u tehdejších mistrů se snažili dosáhnout dokonalosti své techniky. Samurajové cvičili pomocí dřevěných nebo skutečných mečů, ale takový trénink byl nebezpečný a neumožňoval vedení seku, nebo bodu na plný kontakt. Od zhruba 18. století, kdy po skončení období válek, panovalo období relativního míru a ubylo soubojů na meče, zavedli někteří mistři, kteří se domnívali, že samotné cvičení kata již nestačí, nový prvek do výcviku - ochrannou výstroj bógu a bambusový meč šinaj. Takto bylo možné provádět výcvik a simulovat souboj se skutečnými zbraněmi bez rizika zranění a na plný kontakt.
Moderní Kendó vznikalo koncem 19. a začátkem 20. století syntézou a standardizací z několika starých škol. Dnešní Kendó používá obou výcvikových metod - jak cvičení kata, za použití dřevěných mečů bokkenů nebo pravých mečů, tak i cvičení s bambusovým šinajem a ochrannou výstrojí.
Kendó není sport jako je třeba moderní evropský šerm, Kendó je tradiční bojové umění. Přestože se v moderním Kendó soutěží, turnaje slouží spíše jako prostředek dalšího zlepšování prostřednictvím konfrontace a ne jako honba za slávou, tedy jako jeden z nástrojů, nikoliv cíl.
Cílem moderního Kendó je především výchova člověka. Trénink Kendó trvá celý život. Kendó harmonicky rozvíjí člověka jak po fyzické tak především po mentální stránce v duchu filosofie Budó. Staré japonské přísloví praví “Chceš-li býti dobrým šermířem, musíš být dobrým člověkem.“ V tomto moudru je obsažen samotný důvod, proč v dnešní době, kdy k používání mečů není žádný praktický důvod, cvičíme Kendó.
Je to velmi dynamická a náročná tělesná i duševní aktivita. V zápase Kendó kromě fyzické kondice hraje hlavní roli především psychika – schopnost koncentrace mysli a umění se pod tlakem rychle a efektivně rozhodnout, bojový duch, odvaha a strategie. Zápas Kendó je definitivně rozhodnut poměrem psychických sil obou soupeřů. Rozvoj duševních kvalit a silného a odvážného ducha, trpělivosti, čestného a slušného chování jsou ty hlavní věci, které si z dódžó odnášíme do každodenního života.
Cílem Kendó je:
- Formovat mysl a tělo
- Zušlechťovat silného ducha
- Správným a přesným cvičením usilovat o zdokonalení se v umění kendó
- Cítit lidskou laskavost a čest,
- Stýkat se s ostatními s upřímností
- Vždy usilovat o zušlechtění sebe sama
